Všichni víme, že rozmanitost a konkurence jsou dobré. Každý z nás chce něco trochu jiného, cení si stejných věcí jinak nebo dělá různé kompromisy. Proto máme na trhu širokou škálu výrobků, cen, kvality, barev a materiálů. Zajímavé je, že s penězi je to jinak. Všichni chceme jedny univerzální peníze. Mnohým lidem to možná není jasné, proto vám to vysvětlím.

‍

Jak se peníze liší od všeho ostatního? Na jedné straně jsou peníze jen aktivum. Můžete je vyrábět, kupovat, prodávat nebo držet. Na druhé straně jsou peníze prostředkem směny. Umožňují vám vyměnit vašich 8 hodin v kanceláři za nový iPhone. Také vám dovolují odložit rozhodnutí o spotřebě. Dnes můžete strávit 8 hodin v práci, ale pak se můžete svobodně rozhodnout, kdy a za co svou mzdu utratíte. Pokud si náhle potřebujete koupit letenku do Hongkongu, můžete to udělat, aniž byste na ni museli pracovat dalších pár hodin navíc.

‍

Funkcí peněz je vzájemná výměna nejrůznějších produktů. Kredity na iTunes vám umožňují vybírat z mnoha skladeb. To z nich do jisté míry dělá peníze. Ale dolary jsou ještě lepší peníze, protože za ně lze koupit všechny ty písničky, ale také nespočet dalších věcí. Proto mají lidé tendenci uchovávat úspory v dolarech, nikoli v iTunes kreditech.

‍

Zdá se být zřejmé, že nejlepší peníze jsou zároveň ty nejlevnější, nejrozšířenější a nejpřijímanější. Nejlevnější ve smyslu manipulace s nimi. Pokud jsou vaše peníze obrovským kamenem, který musíte nosit s sebou, jsou dražší než malá zlatá mince (za předpokladu, že obě mají stejnou cenu z hlediska zboží, které si za ně můžete koupit). Kus papíru pojmenovaný „zlatý certifikát“ by mohl být dokonce levnější než samotné zlato, ale nese riziko podvodu, takže v některých případech by jeho držení mohlo být dokonce dražší než u zlata fyzického.

‍

Po velkou část historie lidské civilizace jsme jako peníze používali dva kovy: zlato a stříbro. Nebyly dokonalé, ale byly všeobecně přijímané a uznávané. Všechny ostatní věci, jako mušle, diamanty nebo dlužní úpisy, byly všeobecně méně uznávané, tudíž se přirozeně používaly pouze v některých velmi specifických oblastech, zatímco hotovost ve zlatě nebo stříbře drželi všichni.

‍

Zlato i stříbro byly trvanlivé, snadno ověřitelné, snadno se dělily a tavily dohromady, byly dostatečně kompaktní, aby se daly levně skladovat a přenášet. A bylo velmi těžké je získat, takže existovaly velmi nízké inflační náklady (každý nově vzniklý gram zlata ubírá úspory ostatním v okolí, protože zvyšuje kupní sílu jeho majitele). Ostatní věci se buď snadno vyráběly, nebo nebyly trvanlivé, nebo se těžko dělily na libovolné části.

‍

Proč nebylo zlato úspěšnější než stříbro? Nebo naopak? Důvodem je to, že obojí má svou váhu. Při malých nákupech by se zlato muselo rozdělit na drobounké, těžko manipulovatelné kousky, zatímco při velkých nákupech by člověk musel přemístit několik kilogramů stříbra v porovnání s mnohem menším množstvím zlata. To přirozeně vytvořilo dva paralelní globální trhy: jeden pro malé nákupy, kde se používalo stříbro (neboť s titěrnými střípky zlata by se nedalo operovat), a druhý trh pro velké nákupy, pro které bylo stříbro příliš těžké, a proto se místo něj používalo zlato.

‍

Proveďme nyní myšlenkový experiment: kdyby existoval kov podobný zlatu, který by umožňoval stejně levně převádět velké i malé množství, byl by užitečný jak na „malých“, tak na „velkých“ trzích. Byl by tedy lépe obchodovatelný (směnitelnější), což by z něj z definice činilo lepší peníze. Lepší než zlato a lepší než stříbro. Lidé by pak měli tendenci držet své peníze v tomto kouzelném kovu, protože by jim umožnil přístup k většímu množství zboží: od chleba až po domy. A neprodělávali by na směnném kurzu, jako když prodávají nějaké stříbro za zlato nebo naopak.

‍

V soukromé ražbě mincí panovala konkurence. Králové a soukromí obchodníci vyráběli vlastní zlaté a stříbrné mince a prodávali je s přirážkou. Dobře rozpoznatelnou minci od důvěryhodného emitenta bylo snazší skladovat a ověřit. Místo vážení každé mince jste si na ní mohli jednoduše přečíst číslo s váhou. Názvy jako „dolar“, „libra šterlinků“ a další byly názvy pro soukromé mince nebo slitky a vyjadřovaly konkrétní hmotnost kovu. To znamená, že dolar nebyl nějaký samostatný druh peněz, byl to prostě název pro určité množství stříbra, podobně jako „gram“ nebo „unce“. Peníze byly stále stejné – zlaté nebo stříbrné, ale existovaly v rozmanitých tvarech.

‍

Zlato a stříbro však samozřejmě měly stále omezení. Nemohli jste hodit pytel zlata přes oceán. Proto lidé vynalezli bankovnictví. Banka byla jednoduše skladištěm vašeho kovu. Vy jste jim dali zlato a oni vám dali stvrzenku. Poté, měla-li banka dobrou pověst a spojení s ostatními bankami ve světě, mohli jste tyto stvrzenky v jakékoli nominální hodnotě převést poměrně levně kamkoliv jinam. Jediným skutečným nákladem byla důvěra v tyto banky. Pokud totiž banku vykradou nebo vám sama váš kov ukradne, vaše stvrzenka se stane bezcennou. Pokud banka vytiskne další stvrzenky na stejné množství kovu, hodnota vaší stvrzenky úměrně klesne (nebo vám hrozí run na banku, kdy se stvrzenky snaží uplatnit více lidí, než je v trezoru k dispozici reálného kovu).

‍

Za starých časů byly soukromými měnami pouze stvrzenky na zlato nebo stříbro. Každá měna mohla mít jiný název a jinou pověst. Bankovky větších bank měly na trhu větší hodnotu, protože s nimi bylo spojeno menší riziko, a díky tomu byly i hojněji přijímány. V konečném důsledku však všechny byly stvrzenkami na stejné kovy, které jste mohli kdykoliv vyměnit a přesunout do kterékoliv banky nebo pod matraci. Lidé si totiž stvrzenek cenili pouze pro jejich schopnost představovat snadno dostupný kov. Bez toho kovu by tyto papírky byly bezcenné.

{{custom-cta}}

Dnes je situace jiná. Po několika obrovských ekonomických katastrofách, které způsobily vlády Ruska, Evropy a USA na počátku 20. století, máme nyní téměř ve všech zemích státem emitované peníze s tím malým rozdílem, že nyní nejsou směnitelné za cenné kovy. Lidé však tyto peníze používají, protože různé kontroly a regulace téměř znemožňují při každodenních transakcích používat zlato, stříbro nebo jejich certifikáty. Každá banka potřebuje drahou licenci a nesmí být příliš kreativní v tom, co může svým klientům nabídnout.

‍

Za dolary si můžete koupit věci v USA, za eura v EU, ale pokud se je pokusíte použít na nevhodných místech, budete muset zaplatit velmi vysoké poplatky za konverzi. (Zřízení vlastního clearingového centra nebo směnárny s nejnižšími poplatky není kvůli regulaci možné). Nyní by mělo být jasné, že pokud by se například za americký dolar dalo koupit více než za ruský rubl, Rusové by měli tendenci používat v praktickém životě spíše dolary. Důvodem, proč se tak již neděje (v liberálních časech 90. let dvacátého století se tak dělo), jsou přísnější kontroly směny valut, které znemožňují oceňovat zboží v dolarech a prodražují častou měnovou konverzi. Ze stejného důvodu se nepoužívá zlato a stříbro: jsou příliš drahé nebo v některých souvislostech nelegální, případně je s nimi spojeno obrovské riziko a náklady pro ty, kdo je hodlají skladovat. Liberty Dollar, alternativní měna založená na stříbře, byla před několika lety zakázána a veškeré stříbro bylo zabaveno americkou vládou. Zakladatel byl prohlášen za vinného z „výroby, držení a prodeje vlastní měny“.

‍

Nebudeme zde diskutovat o tom, zda je dobré nebo morální vydávat vlastní měnu nebo uchovávat peníze druhých lidí. Pointa spočívá v poptávce po jediných, co nejobecněji přijímaných penězích. Pokud zlato, stříbro a cizí měny potřebují násilný zásah, zamezující jejich používání, je to pouze důkazem existující poptávky. Protože kdyby přirozená poptávka neexistovala, žádná vláda by se ani v nejmenším nestarala o zavádění nějakých restrikcí.

‍

Nyní přichází na řadu kryptoměny. Jedná se o módní název pro bitcoin a mnoho jeho klonů založených na stejném zdrojovém kódu. Samotný bitcoin se od všudypřítomných státních peněz, různých  „kreditů“ pro specifická použití (např. v multiplayer hrách) nebo zlata a stříbra velmi liší. Je absolutně digitální, nemá centrální řídící subjekt a je velmi levný pro ukládání i převody jak obrovských, tak i malých částek peněz. Díky těmto vlastnostem je bitcoin velmi užitečný na určitých trzích: ať už jde o nelegální obchod, nebo o „posílání peněz rodině do jiné země“ (tzv. remitence), případně o místa, kde je bankovnictví nedostupné nebo příliš drahé.

‍

A co alternativní měny podobné bitcoinu? Všechny poskytují stejná bezpečnostní rizika a výhody. Nominálně mají všechny různou dělitelnost (tzv. „větší počet mincí“), ale v měřítku bilionů nejmenších jednotek celkové peněžní zásoby na dodatečné dělitelnosti ve skutečnosti nezáleží.

‍

Z ekonomického hlediska mají všechny klony bitcoinu (altcoiny) stejný problém: všechny mají mnohem menší tržní expozici než bitcoin a zároveň nejsou technicky lepší. Když se lidé rozhodují, ve kterém z nich budou držet své peníze, budou je držet v tom s největším trhem. Z dlouhodobého hlediska nemá „diverzifikace“ smysl. Selže-li bitcoin z jakéhokoliv důvodu, selžou automaticky ze stejného důvodu i všechny jeho klony. Pokud bitcoin funguje dobře, jakákoliv částka v altcoinech je prostě ve své kupní síle nižší. To neznamená, že nebude existovat žádný trh. Vždycky si můžete nechat nějaké prázdné plastové lahve, které později prodáte, ale za lahve můžete získat  jen hotovost, zatímco za hotovost si můžete koupit cokoliv.

‍

Druhým problémem altcoinů je těžba. Z dlouhodobého hlediska bude každý těžař investovat 100 % výpočetních prostředků do nejvýnosnější měny. I kdyby byl bitcoin jen o 1 % výnosnější než litecoin, protože mezi nimi není žádný zásadní rozdíl, všechny zdroje půjdou do bitcoinu. V krátkodobém horizontu existuje spousta nadšenců, kteří se ocitli vybaveni spoustou zastaralých grafických karet, jež se dříve používaly pro bitcoinovou těžbu, ale nyní nemohou konkurovat specializovaným ASIC zařízením. Tito lidé nyní těží litecoin v krátkodobém očekávání jakékoliv výše odměny. Je to jakýsi soukromý klub lidí obchodujících s vlastními směšnými penězi. Všichni noví těžaři věnují veškerou svou energii bitcoinu, zatímco lidé, kteří své grafické karty nakonec prodají nebo vyhodí do šrotu, způsobí, že síť litecoinu bude slabší a méně technicky stabilní.

‍

Nakonec je jasné, že chceme, aby se cokoliv dalo prodat i koupit za jediné peníze. Všichni také chceme, aby se daly levně ukládat, přesouvat a ověřovat. A aby byly bezpečné. S co nejmenší důvěrou ve zprostředkovatele. Dnes se v oblasti peněz setkáváme se spoustou umělých barikád, které vyvolávají umělou poptávku po různých lokálních měnách. Zlato je zabavováno nebo vyváženo ze země. Obchodníkům je zakázáno oceňovat své zboží cizí měnou. Zákony o zákonném platidle nutí přijímat státem vydanou měnu jako plnění dluhů. Nařízení a licence omezují rozmanitost soukromých měn nebo peněžních náhražek. Všechny tyto potíže však jen dokazují téměř všeobecnou touhu používat jedinou virtuální entitu k nákupu jídla i spoření do budoucna. Bitcoin nám poskytuje mechanismus, jak všechny tyto regulace překonat a obchodovat nejsvobodněji, jak to kdy bylo možné. Možná nám umožní dosáhnout oné jediné, nejobchodovatelnější entity, po které všichni tolik toužíme.

‍

Originální článek:
https://blog.oleganza.com/post/54121516413/the-universe-wants-one-money